Je můj web v indexu Googlu? Tři způsoby, jak to zjistit za pět minut

Nejrychlejší odpověď: napište do Googlu site:vasefirma.cz, i s dvojtečkou a bez mezery. Když se ukáže seznam vašich stránek, Google web zná. Když se neukáže nic, tak ho nezná a nemá cenu řešit nic dalšího.

Být v indexu znamená, že si Google vaše stránky stáhl, přečetl a uložil do svého seznamu. Teprve z toho seznamu vybírá, co komu ukáže. Web, který v něm není, nemůže být ve výsledcích na žádné pozici, ani na té stopadesáté. Není to o konkurenci a není to o tom, že by byl web špatný.

Rozlišujte přitom dvě věci, které se pletou. Web může být v Googlu, a přesto na něj nikdo nechodí, protože se zobrazuje na frázích, které nikdo nehledá. To je jiná situace a řeší se jinak. Tenhle článek je o té první otázce: ví o vás Google vůbec?

Do vyhledávacího pole napište site:vasefirma.cz. Bez https://, bez mezery za dvojtečkou. Google vypíše stránky, které z té domény zná.

Jak výsledek číst:

• Nic. Web v indexu není. Tohle je ten nález, kvůli kterému se to dělá.
• Jedna nebo dvě stránky u webu, který jich má čtyřicet. Google zná jen kousek webu. Zbytek k němu nemá jak přijít, obvykle proto, že na něj nevede odkaz a chybí mapa webu.
• Zhruba tolik, kolik jich na webu je. V pořádku, jděte řešit něco jiného.
• Násobně víc, než kolik jich na webu je. Do indexu se dostaly adresy s filtry, řazením nebo parametry z reklam. Řeší se určením hlavní adresy stránky.

Jedno upozornění, aby vás nepřekvapilo: počet výsledků u tohohle dotazu je odhad a při opakovaném hledání se mění. Google sám říká, že výpis není úplný. Na otázku ano nebo ne odpoví spolehlivě, na otázku „přesně kolik“ ne.

Zkopírujte z úvodní stránky celé souvětí, ideálně takové, které nikde jinde na internetu být nemůže. Ne „vyrábíme kuchyně na míru“, ale třeba „Kuchyně vyrábíme ve vlastní dílně v Kladně od roku 2004“. Vložte to do Googlu do uvozovek.

Uvozovky znamenají „hledej přesně tuhle větu“. Když se váš web ukáže, Google ten text má přečtený a uložený. Když se neukáže nic, ten text nezná.

Tenhle způsob umí navíc jednu věc, kterou site: neumí: ukáže vám, jestli ten samý text není ještě někde jinde. Někdy se takhle najde starý web na staré doméně, testovací verze na adrese typu test.vasefirma.cz, nebo text okopírovaný cizí firmou. Ve všech třech případech je dobré o tom vědět.

Napište do Googlu název své firmy tak, jak ho lidé píšou. Když se web neukáže ani na vlastní jméno, není to o konkurenci a není to o tom, že jsou ostatní lepší. Na vlastní název bývá firma vidět skoro vždycky, protože se na něm nikdo jiný netlačí.

Když se místo webu ukáže jen profil firmy na Googlu, mapa nebo firemní katalog, znamená to, že Google o vaší firmě ví, ale váš web mezi výsledky nemá. To je samostatný a docela častý stav a stojí za to ho odlišit.

Tenhle způsob je nejméně přesný z těch tří, ale má jednu výhodu: dá se udělat za deset vteřin a odpoví na otázku, kterou má majitel webu doopravdy v hlavě, tedy „najdou mě lidé, když mě hledají“.

Tři způsoby výš odpovědí ano nebo ne. Neřeknou proč. A přesně to je ta informace, kvůli které se do toho člověk pouští.

Když zadáte adresu do kontroly indexace, nástroj se na tu stránku podívá zvenčí a projde ta místa, kde bývá zákaz schovaný:

• Pokyn noindex v kódu stránky. Nejčastější příčina u nových webů. Zaškrtávátko z doby stavby webu, které nikdo neodškrtl.
• Pokyn noindex v nastavení serveru. Tentýž zákaz, jen jinde a hůř k nalezení. V kódu stránky ho neuvidíte.
• Zákaz v souboru robots.txt. Ten nezakazuje zobrazení, ale procházení, což vede k jinému projevu. Rozdíl rozebírám v článku o souboru robots.txt.
• Hlavní adresa ukazující jinam. Když stránka tvrdí, že ta hlavní je někde jinde, Google zobrazuje tu druhou.
• Chybějící mapa webu. Nezakazuje nic, ale vysvětluje, proč Google zná jen část stránek.

Jedna věc, kterou je poctivé říct dopředu: nástroj kontroluje jednu zadanou adresu, ne celý web. Když chcete vědět, jak je na tom web jako celek, pusťte kontrolu na úvodní stránku a pak zvlášť na jednu vnitřní stránku, třeba na kategorii nebo článek. Ty dvě odpovědi se dost často liší a rozdíl mezi nimi bývá to nejzajímavější.

Pořadí je důležité, protože každý další krok má smysl až po tom předchozím.

1. Zjistěte, jestli něco zakazuje. Pokyn noindex, zákaz v robots.txt. Dokud tam je, nic dalšího nepomůže.
2. Zákaz zrušte. Ve WordPressu v Nastavení a Zobrazování, položka o žádosti vyhledávačům o neindexování. Jinde v kódu stránky nebo u toho, kdo web dělal.
3. Ověřte web v Search Console. Bez ní jen hádáte, co si Google myslí. Ověření se dělá jednou a máte to navždycky.
4. Vyžádejte si projití. V Search Console zadejte adresu úvodní stránky do kontroly adresy URL a klikněte na žádost o indexování. Bez toho se čeká, až Google přijde sám.
5. Vložte mapu webu. Aby si všiml i zbytku stránek, ne jen úvodní.
6. Počkejte a zkontrolujte znovu. U nového webu jsou to dny až týdny. Zkoušet dotaz site: každou hodinu nemá cenu.

Když web v indexu je, ale nikdo na něj nechodí, jste v jiné situaci a je to lepší zpráva. Tou se zabývám v článku o tom, jak zjistit návštěvnost webu.