Sitemap.xml: k čemu je mapa webu a kdy ji web opravdu potřebuje

Že stránka na webu je, a že o ní Google ví, jsou dvě různé věci. Stránku uložíte, otevřete si ji v prohlížeči a funguje. Vyhledávač o ní přesto nemusí vědět celé měsíce, protože k ní nemá jak přijít. Robot se po internetu pohybuje po odkazech, a když na tu adresu žádný odkaz nevede, prostě na ni nenarazí.

Mapa webu je seznam adres, kterým mu je ukážete všechny naráz. Je to soubor, který obvykle najdete na adrese vasefirma.cz/sitemap.xml. Píše se v něm „sitemap“, ale česky je to mapa webu a nic víc než seznam to není. Žádné kouzlo, žádné pozice, žádná záruka. Jen seznam.

A přesně tenhle rozdíl, tedy „stránka existuje“ proti „Google o stránce ví“, je jediný důvod, proč se mapou webu vůbec zabývat.

Otevřete si /sitemap.xml na svém webu a uvidíte hromadu adres obalených značkami. Vypadá to nepřívětivě, protože to není psané pro lidi. Čte to stroj. U každé adresy tam bývají dva až tři údaje:

• Adresa stránky. Celá, včetně https:// a domény. Tohle je to jediné podstatné.
• Datum poslední změny. Vyhledávači napoví, že se u té stránky vyplatí zastavit znovu. Google s tímhle údajem počítá jen tehdy, když je věrohodný. Když web tvrdí, že se všech osm set stránek změnilo dnes ráno, přestane si ho všímat.
• Priorita a četnost aktualizací. Dva údaje, které se ve starších návodech pořád popisují a Google je podle vlastní dokumentace ignoruje. Nemá cenu nad nimi trávit čas.

Nezaměňujte tuhle mapu webu s tou, která bývá odkazovaná v patičce jako „Mapa stránek“. To je běžná stránka se seznamem odkazů pro návštěvníky. Užitečná věc, ale jiná věc. Mapa pro vyhledávače je ten soubor XML a v menu se neobjevuje.

Ručně ji nikdo nepíše. Na WordPressu ji vyrobí SEO doplněk a od té chvíle se sama aktualizuje při každém novém článku. Na e-shopových platformách bývá zapnutá rovnou a jen se hledá její adresa. Když web mapu nemá, není to o tom, že by ji někdo smazal. Většinou ji nikdo nikdy nezapnul.

Mapa webu řeší jeden konkrétní problém: robot na stránku nemá jak přijít. Když takový problém nemáte, moc se toho nezmění. Když ho máte, je to nejlevnější oprava, jakou na webu můžete udělat.

Nový web. Čerstvá doména, na kterou zatím nikdo z internetu neodkazuje. Robot nemá důvod se u ní zastavit a odkud by se o ní dozvěděl. Mapa webu vložená do Search Console je tady ta nejpřímější cesta, jak dát vědět, že web vznikl.

Stránky, na které nevede odkaz z menu. Starší články, které vypadly z výpisu na druhou stranu. Referenční stránky jednotlivých zakázek. Podstránky služeb, na které se dá dostat jen z jedné konkrétní stránky. Tomuhle se říká osiřelé stránky a na malých webech jich bývá překvapivě dost.

E-shop s hlubokým katalogem. Produkt v kategorii, která je ve třetí úrovni menu, a je na páté straně výpisu. Robot k němu teoreticky dojde, ale trvá to a při dalším průchodu možná zase nedojde. V mapě webu je hned vedle úvodní stránky.

Po přestavbě nebo přestěhování webu. Když se změní adresy stránek, potřebujete, aby si nových adres vyhledávač všiml co nejdřív. Podrobněji o tom píšu v článku o trvalém přesměrování 301.

Naopak u webu, který má osm stránek a všech osm je v horním menu, je mapa webu formalita. Robot je najde tak jako tak. Škodit nebude, ale nečekejte, že se po jejím zapnutí něco stane.

Tohle je místo, kde vzniká většina zklamání. Mapa webu je pozvánka, ne příkaz. Říká vyhledávači „tyhle adresy existují, mrkni se na ně“. Nezavazuje ho k ničemu dalšímu.

Nezaručí, že se stránka dostane do vyhledávání. Google si stránku stáhne, přečte a pak se sám rozhodne, jestli ji mezi výsledky zařadí. U stránky s třemi větami textu se rozhodne, že ne, i kdyby v mapě byla stokrát.

Nezlepší pozice. Není to signál kvality. Web, který je na osmé straně, se po zapnutí mapy webu neposune. Posune se leda tím, že se do vyhledávání vůbec dostanou stránky, které tam do té doby chyběly.

Nepřebije zákaz. Když je stránka zakázaná v souboru robots.txt nebo má v kódu pokyn noindex, mapa webu s tím nic nenadělá. Naopak vznikne rozpor: v mapě adresu nabízíte a jinde ji zakazujete, a Search Console to hlásí jako závadu. Rozdíl mezi zákazem procházení a zákazem zobrazení rozebírám v článku robots.txt: co blokuje a co ne.

Nenahradí odkazy uvnitř webu. Když se na stránku nedá dostat z menu ani z jiné stránky, mapa webu ji sice ohlásí, ale zůstane to stránka, kterou nikdo nepovažuje za důležitou. Ani vy sám na ni neodkazujete.

Stává se to a bývá to jedno ze tří:

Stránky ještě nepřišly na řadu. Od vložení mapy do fronty po zpracování uběhne u malého webu klidně několik týdnů. Není to porucha, je to fronta.

Něco je zakazuje. Nejčastěji pokyn noindex, který na webu zůstal z doby stavby. To si ověříte za minutu, popisuju to v článku je můj web v indexu Googlu.

Google je zná a nechal je stranou. Typicky stránky s pár větami, stránky s obsahem, který je jinde na webu skoro stejný, nebo stránky s filtry, které patří pod hlavní adresu stránky. Tady mapa webu nepomůže a je potřeba změnit obsah nebo strukturu.

Search Console tyhle tři možnosti od sebe odliší jménem: u každé adresy z mapy napíše, v jakém je stavu a proč. Bez ní se dá jen hádat.